Starší droboučká arunka, kterou nikdo nechtěl celý její život. Byla těžce zanedbaná, podvyživená a s katastrofálně přerostlým zobákem. Neměla ani jméno, tak jsme jí pojmenovali Mařenka.

Asi před 30 lety  se ara stala součástí nechtěného dědictví. Ujala se jí jedna babička. Zde nějak přežívala desítky let. Když paní zemřela, zůstala na starosti jejímu manželovi. Ten utekl před covidem na chatu a aru nechal v bytě úplně osamocenou. Občas jí někdo nějak nakrmil. Ozvala se paní, které jí bylo líto, že je ara opuštěná a zajistila její umístění do Laguny. Při příjmu ara byla ve velmi špatném stavu. Krevní hodnoty vykazovaly podvýživu, hypocalcemii, začínající selhání jater a hypoglykemii. Musel se jí zbrousit zobák, který byl příšerně přerostlý, že se chudinka snad nemohla ani najíst. Ještě týž den po ošetření se jí podařilo vyloupat půlku ořechu a s chutí se pustila i do ovoce, které asi neviděla hodně dlouho.