Tento příběh je velmi krátký a se špatným koncem. Marušku přivezli ve stáří dvou let, protože si oškubala hruď a břicho.

Byla domácím mazlíčkem, majitelé ji koupili velice malou, ještě nebyla odstavená a museli ji dokrmovat. Velmi záhy k ní přibyl mladý sameček. Nejprve se zdálo vše v pořádku. Ale časem Marušce toto kamarádství moc nevyhovovalo. Samec byl velice dominantní a Maruška se ho začala bát. Stávalo se, že rozrušeně dýchala a stále před samcem ustupovala. Po nějaké době se začala škubat. Majitelé tedy ptáky rozdělili. Nakonec Maruška skončila na úplně odlehlé části domu, aby samce ani neslyšela, protože i to ji velice rozrušovalo. Jenže stav se nelepšil, Maruška se škubala dál. A tak ji jednoho dne přivezli do „pakárny“. Tedy vlastně se nedostala dál než do karantény. Obsadila podlouhlou voliéru, která se používá na rozlétávání odstavených mláďat. Záhy se zde zabydlela a zdála se spokojená. Začala si i hrát, prozpěvovat a opět opakovat slova. Během několika týdnů se rychle zapeřovala. Když ji zkusil navštívit do její voliéry mladý sameček, hrdinně ho vyhnala ven. Z jejího chování bylo jisté, že to není vystresovaný chudáček, ale silná dominantní samička. Jen ten její pohyb po kleci byl příliš opatrný, její dýchání bylo povrchní a prováděné jinou technikou. Bohužel krevním rozborem se zjistilo, že je Maruška těžce nemocná. Výsledky ukázaly na vážný chronický zánět delšího trvání. Na rentgenovém snímku se zjistil další závažný problém – srdce bylo poškozené dlouhodobou zátěží, kdy organismus musel bojovat s nemocí. To ovšem znamenalo, že nelze aru uspat, protože je na to srdce příliš slabé. Kde je zánětlivé ohnisko, jsme se mohli jen dohadovat. Vzhledem k anomálii v dýchání byl předpoklad, že se problém nachází někde v dýchacím systému. Byla nasazena léčba. Během oněch tří týdnů se Maruška rychle zotavovala. Byla mnohem hravější, začala využívat celou voliéru k pohybu, dýchání se také markantně vylepšilo. Zlom nastal v okamžiku, kdy přestala působit antibiotika. Marušce se zle přitížilo, špatně dýchala. Po pár dnech přestala jíst a zvracela. Konec byl neodvratný. Již nebylo co ztratit, tak jsme ji přispali a vyšetřili endoskopicky. Potvrdil se předpoklad, že má poškozený plicní vak velkým neléčeným zánětem původně asi bakteriálního původu. To řetězově způsobilo narušení imunitního systému, zánět žaludku a střev. Při probouzení se již nerozdýchala, srdíčko už nemělo sílu.

Maruška vlastně vůbec do „pakárny“ nepatřila. Byla to vyrovnaná, spokojená samička, které po psychické stránce nic nechybělo. Možná měla odjet o rok dříve na kliniku, kde by se snad včas zjistila a vyléčila její nemoc.

Možná neměla být prodána tak brzy, aby měla čas vybudovat si v raném mládí silnější imunitní systém a v klidu dočkat zdravého odstavu. Pak by třeba byla vůči infekcím odolnější a vůbec by neonemocněla. Ale hlad po penězích velkoobchodníků je velký a čas je drahý. Však oni množitelé natlačí další „rychlokvašky“, které dříve „skapou“, aspoň se obchod rychle hýbe a prachy nechť se hrnou. Jen škoda, že to odnesou taková krásná stvoření, jako třeba byla Maruška.